O knize: 1983 / Během svých školních let jsem žila mezi vologdskými krajkářkami a každý den jsem mohla obdivovat jejich úžasné umění. Ať už je krajka jakákoli, je to celá pohádka. Vy jste se nedobrovolně stal vypravěčem a já jsem se stal vypravěčem o několik let později - v srpnu - září 1941 na Leningradské frontě. Pak jsem pracoval jako vojenský záchranář v polní nemocnici. Stáli jsme v lese. Za plátěnou stěnou nemocničního pokoje byly jasně slyšet výbuchy leteckých bomb a rachot dělostřeleckých děl. Úlomky protiletadlových granátů cvakaly na kmeny stromů. Zranění byli znepokojeni a přemýšleli, jak daleko bitva zachází. A tak, abych je odvrátil od těchto myšlenek, abych je uklidnil, začal jsem pro ně psát pohádky, vzpomínajíc na severskou strohou krásu vologdské krajky Sedm takových pohádek bylo zahrnuto do sbírky „Autorské kresby“. od V. Kuprijanova